neděle 10. února 2013

citát

To, co skutečně jsi, je totálně zamilované 
do vidění sebe ve všem.       
~ Adyashanti

sobota 9. února 2013

Adyashanti o Životě



 Zkrácený přepis a překlad Ádyashantiho přednášky na jednom z jeho retreatů.

 










   O meditaci můžeme říci, že je to příprava na smrt.
To pak staví meditaci do úplně jiného světla, že ano?
Když se na to díváte takto, začíná to být mnohem zajímavější.
Namísto toho: ach jó, teď musím meditovat dlouhých deset minut, je to nyní spíše: zkusím si vyzkoušet smrt, jaké by to bylo kdybych neměl tělo, jaké by to bylo? A to je přesně to, co je meditace.

Je to vlastně přerušení aktivity mysli, která rozděluje. Mysli jsou rozdělovači. Milují rozdělování, oddělování, klasifikování, organizování. Ale tato jinak užitečná funkce mysli, může zakrývat cosi podstatného. Může zakrývat to, co nelze dělit.

Mysl má také tendenci oddělovat spiritualitu od života.
Ve skutečnosti ale je spiritualita celá JEN o Životě.
A nemyslím ten život, jak o něm mluvíme naší běžnou řečí, třeba když se někoho ptáme: "jak jde život?" a podobně. Myslím Život sám, ve smyslu: můžeš najít cokoliv mimo Život?
Od paty tvojí ponožky až po kvasar na druhé straně vesmíru, je něco mimo Život?

Takže máme tohle báječné slovo Život, totálně neduální, všezahrnující
a my si s ním pohazujem kolem, jak kdybychom věděli o čem mluvíme.
A míjíme zjevnou věc, že není nic MIMO Život!
Žádný Život - žádné veškerenstvo. Život je TO VŠECHNO. 

Pokud se zaměříme na jakoukoliv zkušenost, na zkušenost čehokoliv, je to vždy Život a ten se děje všude. Všechno je produkt, manifestace Života. A v každé zkušenosti Života je komponent zvaný Vědomí.
Základní uvědomění.
Takže Život je vědomý.
Jak to víme?
Víme to, protože jsme si vědomi tím Vědomím.
Vědomí je podmínkou jakékoliv zkušenosti.
Vědomí je ve všech v této místnosti.
Vědomí se děje právě teď.
A toto Vědomí není něco, co můžete vidět, cítit, sáhnout si na to, uchopit to.
To co můžete uchopit je pouze projev Vědomí. Projev Života. A nikdy se nestala a nikdy nestane zkušenost u které by nebylo toto Vědomí/Život.

A pokud se přímo podíváte na jakoukoliv svoji zkušenost, zjistíte, že nic jiného není.
Není světa, je jen zkušenost světa.
A pokud si opravdu do hloubky uvědomíme, že není nic jiného než zkušenost Vědomí, poznáme kdo skutečně jsme.

Uvědomíme si, že jsme Život. Život ve svém nejširším možném smyslu.
Když se probudíme, zjistíme, že svět jsme My.
Ne v ego-smyslu: ach, já jsem strom, jak krásné! Nikoliv.
Není zde žádné já. Je to spíše tak, že Život vidí sebe jako všechno.
Je to trošinku neosobní. Trošku víc než si mysl dokáže představit.

Pokud si uděláme čas na tiché spočinutí, vstoupíme do tohoto neprojeveného aspektu nás samých. Do Nezrozeného, jak se říká v Zenu. A co je to Nezrozené?
No ... dívá se to teď skrze všechny oči v této místnosti!

Pokud spočineme v Nezrozeném, přinese to úplně novou perspektivu, úplně jiný náhled na život. A ti kdo to zažili ví o čem mluvím. Úplně odlišný náhled na život. Stejně jako má oceán jiný náhled na sebe, než jaký mají vlny náhled na oceán. Podobně také bude mít oceán jiný náhled na vlnu, než jaký je náhled oné vlny na sebe samu.
Popravdě, oceán by si o vlnu nedělal starosti. Ví, že se nemá kde ztratit. Může se vlnit přes celý oceán, ale nikdy neopustí oceán. Může mít po cestě nějaké srážky, nějaká šplouchnutí, může přestat existovat, což se všem vlnám nakonec neodvolatelně stane ... dokonce velké vlny tsunami nakonec skončí. Ale žádná vlna se nemůže dostat mimo Život, mimo oceán. Ani nemohou umřít, jen se prostě ... utiší.

Všechny naše problémy vznikají z toho, že věříme, že jsme jakési maličké omezené bytosti, pohybující se skrze obrovský a nebezpečný svět. Ale není to již pociťováno jako nebezpečné, uvědomíme-li si, že ten obrovský svět jsme My. To už pak není problém.

Nezrozené je jediné místo, kde se můžeme potkat jako Jeden. Nikdy se nepotkáme jako jeden v našich myslích. Dejte dohromady dvacet osvícených, nebo dvacet avatárů, postavte je do jedné místnosti, zeptejte se co mají na mysli a nebudou spolu souhlasit. Protože to není to, v čem spočívá Jednota. Jednotícím prvkem je Nezrozená podstata těch myslí. A všechna ta velká slova jako Brahman, Duch, Buddhovská přirozenost, atd. poukazují na něco velmi jednoduchého ... je to teď tady a kouká to všema očima.

Sebeošklivější myšlenky to nemohou pošpinit, je to jako otevřené okno.
Cokoliv na ně vychrstnete jen proletí. Nic, na čem by něco ulpělo.
Dokážete si uvědomit, že Vědomí zírající skrze všechny tyto oči tady, je vždy totálně čisté a úplně probuzené?

Protože to není tak, že byste se probudili jako Vědomí, spíše si uvědomíte, že jste byli vždycky probuzení!
Je to okamžitě dostupné.
Jen pouhým obrácením pozornosti na To, na ten čistý, bdělý, probuzený Prostor.
Všechna tato slova mohou být matoucí, ale pokud se opravdu podíváte, zjistíte jak skandálně jednoduché to je!

Bohužel my ale netrávíme život v naší neprojevené přirozenosti.
A dokonce ani v naší projevené přirozenosti!
To by bylo fajn, kdybychom trávili život v projevené přirozenosti, protože bychom zakoušeli, že jsme celým vesmírem! To by nebylo tak zlé.     
Ale my neděláme ani to, my trávíme náš život v mysli.
Pro nás lidské bytosti je těžké dostat se z našich myslí, ne?
Pro představu si můžete zkusit projektovat svoji mysl do některé z těch vln na oceánu.
Nyní má jedna z těch vln vaše všední myšlenky. Představte si to.
Jakou mají hodnotu? Co myšlenky jedné vlny mohou ovlivnit? Co na nich záleží?

Třeba je tam existencionalistická vlna: "ach jo, jsme neodvratitelně hnány ke břehu, všechny umřeme, není žádný onen svět, život je nesmyslný" ... to je existencionalistická vlna. Hned vedle je duchovní vlna: "jednoho dne ascendujeme všichni z oceánu a půjdeme tam, kde to bude sakramentsky lepší než tady!" 
A těch zbylých devadesát devět procent vln se prostě bude hádat mezi sebou. "Hej ty tam, já jsem lepší než ty!"

A pak jsou třeba skupiny vln - "my jsme americké vlny, jsme ty nejlepší!"
Nebo: "my jsme buddhistické vlny!"
...Nepřipadá vám to šílené, když naši všední realitu projektujete na vlny? Neděláme právě tohle neustále? Nemá to naprosto smysl! Je to jen brebentění. Nic to neovlivní. A tohle šílenství je to, čím většina lidí definuje vlastní život.

A pak tam je ta malá konečná vlna.
Běží po povrchu oceánu a hledá osvícení.
Hledá zdroj.
Zkouší se vrátit ke Zdroji.
Je to něco jako konečná forma šílenství.
Je zde vlna, která je složená z ničeho jiného než z vody... jen voda ... a ta vlna se snaží navrátit zpět k vodě.

Jen si to představte, jak některé vlny sedí na tom oceánu a mají nohy složené do preclíku, zkoušejíc se vrátit k vodě. Představte si že se jdete koupat k moři a vidíte tam tyto vlny složené do preclíku, snažící se být klidné. A vy byste na ně volali: ahoj, co děláte? A ony by vážně říkaly: hledáme oceán! A vy na to: a kolik času to vezme? Nevíme, ale tahle preclíková pozice nám pomůže. :))
Nechci vám tímto naznačovat, abyste nyní začali vstávat z pozice. :))
Chci jen říci, že jsme absolutní komedianti.
Děláme kanadský žertík zvaný 'náš život'.
A děláme ho sami sobě.
Hlavně tím, že si namluvíme, že tam někde je nějaké místo, jinde než zde, kam se máme dostat. Tahle myšlenka, že je nějaké jiné místo, kam se musíme dostat, je to jediné co pohání ten šílený hon. Bez ní toto stíhání ustane a pak teprve je možné rozpoznat z čeho se skládáme.
 Že čisté Bytí, čiré Vědomí je substancí naší existence.
A pokud vzdáme ten hon na cosi, pak teprve začneme poznávat, náhle či postupně, že TOHLE JE ONO.

koukáme z Velké reality   ...    jsouce celý čas touto Realitou.

TOHLE JE ONO!

Otevřete oči, nedívejte se skrze mysl.
Probuzená bytost nevidí nic jiného než to, co vidí neprobuzená bytost.
Jediný rozdíl je, že probuzená bytost ví, že TOHLE JE ONO.
Hledíte z absolutní Reality na absolutní Realitu každou sekundu
a nemohli byste nikdy,
ani na okamžik
tohle přestat dělat.